Pamatuješ na náš domov, starší než čas? Pamatuješ na posvátný háj a monument z kamene? Pamatuješ na to, co kdysi bylo? - Pamatuji. ENG: Do you remember our home, older than time? Do you remember the sacred grove and monument of stone? Do you remember what once was? - I remember.

//Instrumental

Tam v domovině dávné pod korunami stromů v hlubinách lesů prastarých jejichž střecha září zlatě, půdu svírají tuhé kořeny. Pijí z rudé studnice, jakoby zde stály od věků ten pocit má, kdo cítí dotek kmene a vzhlíží vzhůru bez dechu. Pod jedním z nich vršek dřímá, chladně ve stínu se monument vzpíná, jeden tvoří černá hlína, druhý vytesán je z kamene. Pod měsíčním svitem, pod kamenem ve stínu, mladá květina se chvěje. Příchozí zahleděl se do jeho symbolů, tajemství tiše odhaluje v hájemství přesvatých bohů. V pozadí temně hlubina zeje, zeje chladně, však tiše zpívá, píseň o velkých činech, počestných a slavných, o bystřinách blyštivých, jenž se ve spěchající řeky pojí, o vodopádech vznešených, mořích věčných, o lesech laskavých, vrcholech krutých v hlubině spočívá, tiše a trpělivě odpočívá, bledá schránka syna člověka. Do neznámých dálek, nehybně a upřeně hledí, a svírajíc v rukou meč brání své lože z chladného kamene, stejně jako kdysi bránil, všechno co je počestné. Leží nehybně, však tiše zpívá, píseň o velkých činech, počestných a slavných, o bystřinách blyštivých, jenž se ve spěchající řeky pojí, o vodopádech vznešených, mořích věčných, o lesech laskavých, vrcholech krutých v hlubině spočívá, tiše a trpělivě odpočívá, s věčným úsměvem na tváři, upřeně se dívá. Prázdné oční důlky uzřely oči syna člověka, který zvolen byl, by navrátil se zpět do života. Soudy dávno vynesli přesvatí bohové, ten právě příchozí, vchodem do země již kdysi vcházel. Ten právě příchozí svůj meč pevně svírá, nad svojí starou podobou se sklání a slova přísahy odříkává. Sluneční kotouč na obzoru stoupá, jeho teplo krev do žil vlévá, syn člověka povstává a v jedné ruce meč, v té druhé vzpomínku třímá, stojí vážně, tiše a svůj osud hrdě přijímá.

CZ: ENT: Když zjara buky vyraší a míza stoupá kmenem, když svítí lesní potůček a k větru stojíš čelem, když dlouhým krokem, plným dechem zdravým vzduchem jdeme, přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, vždyť já mám krásnou zem! ENTKA: Když jarem raší zahrada a roste obilí, když květy jako lesklý sníh nám sady obílí, když zem i vzduch se rozvoní deštěm se sluncem, já zůstanu, já nepůjdu, vždyť já mám krásnou zem! ENT: Když léto zemi zalehne svým zlatým polednem, pod listovou spavou střechou stromy sní svůj sen, když lesní síně chladivé ve větru ševelí, přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, má zem je nejlepší! ENTKA: Když slunce hřeje, jablka a hrušky vypéká, když sláma zlátne, bělá klas a žeň už nečeká, když kane med a zraje plod a hnědne ořeší, já na slunci tu zůstanu, má zem je nejlepší! ENT: Když přijde zima divoká a stromy zahubí, když padne les a černá noc a den bledý pohltí, když od východu pofičí a liják bude lít, budu tě hledat, budu volat, za tebou chci jít! ENTKA: Když zima píseň umoří a padne černá tma, zlomí se větev neplodná a skončí práce má, vyhlížet budu, čekat budu, až mi přijdeš vstříc, pak nelítostným deštěm spolu odejdeme pryč. OBA: Společně půjdeme na západ studenou končinou a daleko snad najdeme zem, kde srdce spočinou. ENG: ENT: When spring unfolds the beechen-leaf and sap is in the bough, When light is on the wild-wood stream, and wind is on the brow, When stride is long, and breath is deep, and keen the mountain air, Come back to me! Come back to me, and say my land is fair! ENTWIFE When Spring is come to garth and field, and corn is in the blade, When blossom like a shining snow is on the orchard laid, When sun and shower upon the earth with fragrance fill the air, I'll linger here, and will not come, because my land is fair! ENT: When Summer lies upon the world, and in a noon of gold Beneath the roof of sleeping leaves the dreams of trees unfold, When woodland halls are green and cool, and wind is in the West, Come back to me! Come back to me, and say my land is best! ENTWIFE: When Summer warms the hanging fruit and burns the berry brown; When straw is gold, and ear is white, and harvest comes to town; When honey spills, and apple swells, though wind be in the West, I'll linger here beneath the Sun, because my land is best! ENT: When Winter comes, the winter wild that hill and wood shall slay; When trees shall fall and starless night devour the sunless day; When wind is in the deadly East, then in the bitter rain I'll look for thee, and call to thee; I'll come to thee again! ENTWIFE: When Winter comes, and singing ends; when darkness falls at last; When broken is the barren bough, and light and labour past; I'll look for thee, and wait for thee, until we meet again: Together we will take the road beneath the bitter rain! BOTH: Together we will take the road that leads into the West, And far away will find a land where both our hearts may rest.

//Instrumental